Osel Domácí

Osel je používán především k nošení břemen, unese až 300 kg, méně často k tahu, jízdě či je chován pro mléko, maso a kůži. Samice se nazývá oslice, mládě oslátko nebo hříbě.

Hřebec dosahuje v průměru kolem 122 centimetrůvýšky v kohoutku, samice přibližně 115 centimetrů. Osel domácí má šedou srst s černým podélným pruhem uprostřed na hřbetě a s bílým břichem.

Osel domácí je býložravec. Jeho skromnost v potravě je příslovečná, kromě kopřiv, šťovíku a trávy potřísněné močí a výkaly sežere osel domácí všechnu rostlinnou potravu, osli dokonce okusují dřevo a jsou ho schopni částečně trávit.

Důležitá je však pro něj čistá voda. Nenáročnost a schopnost uživit se i málo výživnými druhy rostlin zdědil osel po svých divokých předích, kteří se před domestikací živili často jen různými druhy suchých travin a polopouštních trnitých keřů.

Dobou páření jsou poslední dny jara nebo první měsíce léta. Asi po 11 měsících oslice rodí jedno mládě, dost dobře vyvinuté, už v druhém roce má normální velikost, plnou sílu má ale až v třetím roce. Když se zkříží osel s klisnou vznikne mula, zkřížením oslice a koně vznikne mezek. Mula je pro svou větší velikost a sílu užitečnější než mezek a je proto častěji chována.

Dožívá se: 15 let pokud namáhavě pracuje, dvojnásobku i více v příhodných podmínkách.

Oslíci jsou náladoví – jednou jsou mazliví a přátelští, pak zase nezávislí. Někdy lenoší a jindy zase nezastavitelní. Osel je krmen senem či speciálním krmivem a trávou. Rád si pochutná i na ovoci nebo suchém chlebu. Oslík je stádové zvíře a dobře se mu daří ve společnosti dalších oslů nebo jiných zvířat. Skvěle mu je také mezi lidmi.

Oslem bývá často nazýván hloupý člověk. Toto označení však získalo původ spíš z tvrdohlavosti tohoto zvířete..